Hoboken

 

Blízko mně se nachází Hoboken. Je to nádherný "městečko", městečko to v podstatě ani není... Je to hodně staré, krásné. Ne pořád jen mrakodrapy jako na Manhattnu. Hodně lidí bydlí v Hoboken. Je jednoduchá a rychlá doprava do New Yorku. Hostmam mi říkala, že když lidi dostudují, tak bydlí a pracují v NY. Když čekají první dítě, tak se přestěhují do Hoboken a dojíždí do práce do NY. Když dítě povyroste, aby šlo do školy, musí se stěhovat dál, protože tam nejsou školy. No stejně jako u nás satelitní městečka... Když jsem v Hoboken, tak stále potkávám maminky s malými dětmi. Těch je tam opravdu spoustu.

Ulice jsou krásné , ednoduše uspořádané. Je to fakt skvělý. Ráda tam chodím. Jednou jsem tam jela na kole. Je to asi hodina cesty podél vody. Nebo můžu jet Light Rail, což je něco jako metro. Tam jsem tak za 10 minut.

Další krásná ulice. Je to staré město. Hostmam mi říkala, že se sem přistěhovalo hodně Dánů, protože se v Hoboken stavěly lodě. Tak sem přišli za prací.

A je tu krásná univerzita. Je to přesně taková, kterou znám z filmů. Krásný budovy, studentský domy a tak. Dvakrát jsem si prošla celý areál. První fotka je vstupní brána do areálu a poslední fotka je asi rektorát, nebo něco takového...

 

Byla jsem v Hoboken taky ve dvou sborech. Ještě nevím, jestli budu hledat dál, nebo budu chodit do jednoho z nich. Ale ani jeden nebyl to ono... Ten první byl takový dost letniční, ale bylo tam hodně mladých lidí, lidi si se mnou povídali, bylo to fajn. Další týden jsem byla v dalším sboru, ale tam nás na začátku bylo asi 10 a věková kategorie 60 let a výš. Po začátku přišlo asi dalších 20 lidí, ale třeba děti tam byly jen 4. Jinak to bylo fajn. Bylo milé, že hned první písnička, která se zpívala, zpíváme se skupinkou u nás :-) Tak jsem se tam cítila jako doma :-) Pak si se mnou lidé povídali, bylo to fajn. Jsem ráda za každou příležitost si procvičit angličtinu. Uvidím, ještě zkusím najít nějaký další a uvidím, do kterého budu chodit po ten můj rok tady.

 

No a co se týče zvykání... Tak začátek byl těžký. Hlavně první telefonát domů. Já jsem se mu bránila, protože jsem věděla, že ho stejně celý probrečím. A bylo to tak :-( Ale já se za to nestydím :-) Já se za to nestydím, že jsem brečela. Je to přirozené, že když odjedete pryč, tak že se vám stýská po těch, koho máte rádi.

 

Další telefonát už byl lepší a lepší. Používáme s našima pro komunikaci Skype. Ať žije Skype! :-)

 

Zvykání bylo náročné, všechno bylo nové. Ale doufám, že už jsem si zvykla.

 

Včera jsem jela poprvé do New Yorku sama, vezla jsem tam starší holku. Jela jsem po Manhattnu, mezi samými žlutými taxíky. Jo a co je strašný, je tady podélné parkování a to já moc neovládám. Takže to se musím naučit :-) Ale cestu jsem zvládla, tak jsem na sebe byla hrdá.

 

Přeju krásný den do Čech :-)