Tak po dlouhé době zase přidávám příspěvek. Jednak jsem teď neměla čas přidávat příspěvky a také nebylo co... Ono i tady čas běží a nic moc se neděje. Vánoce jsou za námi, na ulicích se válí suché vánoční stromečky, které lidi vyhodili z bytů a i prázdniny jsou za námi a zítra začíná opět škola.
Vánoce probíhaly lépe, než jsem čekala. Štědrý den jsem strávila s rodinou na Skypu, bylo to fakt vtipný. Byla jsem ráda, že jsem nemusela ani moc pracovat. Většinou jsem pracovala jen pár hodin denně. Tak jsem byla několikrát v New Yorku a taky jsem byla hodněkrát "na návštěvě" v Čechách - přes Skype :-) Taky jsem šla okouknout nějaké povánoční slevy, tak už mám nakoupené některé věci na příští Vánoce :-)
Taky už mám konečně zimní boty. Rodina ze mě už rostla, protože jsem pořád chodila v botaskách a to i ve sněhu. Njn, když jsem sem jela, tak už nebylo v kufru místo na zimní boty a já jsem si je ani nechtěla kupovat. V Čechách mám a na co mi pak budou další, až si je přivezu domů? A taky jsem byla na ty boty dost náročná - jelikož hodně řídím, tak potřebuju pohodlné a bez podpadku a sportovní jsem nechtěla, protože mám úplně nové z loňska a víc sportovních zimních bot určitě neunosím. No ale podařilo se mi sehnat pěkné boty za rozumnou cenu, tak jsem ráda. A jsou super teplé. Dneska jsem byla jen v silonkách a krásně hřály. A naprosto splňují mé požadavky, takže téměř dokonalé boty :-)
Dneska je to 133. den co jsem v Americe (asi se divíte, že to tak počítám :-), píšu si takový "deníček", každý den si píšu co jsem dělala, co jsem zažila a tak. Myslím si, že to bude dobrá věc až budu vzpomínat na Ameriku a za pár let si to ráda přečtu. Nebo ukážu svým vnoučatům :-). Jak říkala mamka - až jednou budu vyprávět svým vnoučatům jak jsem trávila Vánoce v Americe a přitom jsem je trávila s rodinou přes Skype. Zajímavá zkušenost, ale jsem ráda, že jsou Vánoce za námi. Po Vánocích ze mně spadly určité obavy a začínám vidět světlo na konci tunelu (tím světlem je letadlo letící se mnou zpět do Čech :-) ). Spousta lidí se mě tady ptá, jestli bych tady chtěla zůstat. No... určitě nechtěla. Nevím... nějak mě Amerika nepřirostla k srdci a když mi někdo říká výhody života v Americe, já to vidím spíš jako nevýhody. No asi jsem divná, ale já jsem hrdá češka a spadne ze mě veliký kus balvanu až přistane letadlo se mnou na Letišti Václava Havla v Praze :-) Ve vašem vlastním zájmu se držte něčeho pevného až budu přilítat, protože je možné, že nastane zemětřesení :-) :-) :-)
Holky měly 2 týdny prázdnin a zítra je čeká návrat po dvou týdnech do školy, tak mám obavy z toho, jaké bude vstávání, s tím stále bojujeme a nějak se jim ráno nechce. A obvzlášť po dvou týdnech to bude určitě těžké najet zpátky do režimu. Já už se na režim ale těším, budu vědět co kdy je, budu mít volné dopoledne jako jsem mívala a konečně zas budu moct odpovídat na emaily. A taky zase budu více řídit :-) Což tady naprosto nechápou, že ráda řídím. Já spíš nechápu, že je to nebaví - automat, takže fakt jednoduchý a v takovém pěkném autíčku :-) Taky si chci vytvořit životopis a zaregistrovat se u několika personálních agentur a začít si hledat zaměstnání. Přeci jen, těch 8 měsíců uteče jako voda a až se vrátím, už se budu muset zařadit mezi pracující lid :-) a nejideálnější varianta by byla, kdybych už měla dohodnuté nějaké termíny pohovorů a po příletu jsem hned mohla začít naplno schánět práci.
Přesně jak hostmam i na školení říkali, okolo 6. měsíce se to zlomí a začně to strašně utíkat. Já když přemýšlím nad jednotlivými měsíci, tak každý už něco je, tak to bude alespoň pěkně utíkat a bude se na co těšit. Ale stejně... už se moc těším domů... Ale pořád si říkám, že je to zkušenost, na kterou budu celý život vzpomínat a tak si ji tady musím co nejvíce užít.
Taky jsem minulý týden dvakrát navštívila Prague Café - hospoda v New Yorku, kterou vlastní čech a vaří česká jídla. V sobotu jsem si dala své nejoblíbenější jídlo v dětství - hádanka - kdo ví, co jsem si dala??? :-) nebudu napínat, většina z vás asi ví, že to byl smažený sýr a v neděli jsem si dala segedín s houskovými knedlíky! Obojí naprosto výborné. Nad českou kuchyni prostě není :-) Ale tady se taky vaří dobře, nejí se tu hamburgery, hranolky, cola a jiné nezdravé věci, ale hlavně zelenina. Ta je základem každého jídla. Dost jsem si na ní zvykla. Já, odpůrce zeleniny :-) Možná se divíte, proč jsem byla dvakrát během víkendu v hospodě na jídle. Tak poprvé jsem tam byla v sobotu a neměla jsem co dělat, tak jsem napsala na facebook (je tam společná skupina českých a slovenských aupairek v Americe) jestli někdo nechce něco podniknout a ozvala se jedna holka. Dokonce jsme zjistily, že máme společnou známou - spolužačku ze střední :-) Bylo to příjemné a domluvily jsme se, že spolu pojedeme na výlet do Washingtonu. Předběžně to plánujeme na březen. Ve dvou se cestuje lépe než samotné. No a v neděli jsem měla sraz s jednou slovenkou, která si ode mně chtěla koupit knížku z kurzu angličtiny, na který jsem chodila. Já už ji nepotřebuji a byla jsem ráda, že se mi peníze za ni vrátí zpátky (byla to nejdražší knížka, kterou jsem si kdy koupila :-( ). No a navrhla mi, že jdou do Prague Café a jestli nechci jít s nimi, že tam mají sraz s dalšími aupairkami. Tak jsem si říkala proč ne, kamarády si těžko najdu když budu chodit po NY sama.
Jinak co mě teď v blízké budoucnosti čeká? Tak v sobotu začnu chodit na další, druhý kurz angličtiny. Tentokrát kurz gramatiky. Snad to bude fajn a "něco" se tam naučím. Bude to na osm sobot, ve stejné škole jako jsem chodila, jen s jinou učitelkou (či učitelem - jak tady nemají "ová", tak se to nepozná dopředu a navíc z křestního jména není jisté zda je to ona či on :-) ). Tak uvidíme, jaké to bude. Kurz bych měla dokončit začátkem března a tím budu mít splněné kredity co potřebuju kvůli vízu. Potom budu mít více času na cestování. Doteď jsem nikde moc nebyla (mám tím na mysli někde jinde než v New Yorku či New Jersey). Mám v plánu výlety podnikat na jaře, až bude lepší počasí, bude krásně zeleno a nebude taková zima...
Taky nás čeká s rodinou stěhování, tak to bude taky změna. Říkám si, že to pro mě bude fajn, že zase poznám další oblast a budu moct chodit na procházky a objevovat další místo Ameriky. Nestěhujeme se ale nijak daleko, je to asi 8 mil. Už jsem to tam trochu okukovala a vypadá to, že budu mít kam chodit. Tady bez autobusu není kam chodit, kromě procházky na výhled na Manhattan, ale ten už taky omrzí.
Dnes jsem byla v Grace, bylo to opět moc fajn. Taky tam znám už i dost lidí, tak si tam připadám hned lépe když můžu někoho pozdravit že ho znám a mám si s kým povídat. A taky je to dobré pro mojí angličtinu. Uvidím jak to bude poté, co se přestěhujeme, jak budu moct jezdit do Hoboken. Přeci jen už to pro mě bude hodně daleko. Ale taky se půjdu podívat do sborů co budou blízko nového domova, už jsem zjišťovala, že jich tam je několik. Dneska jsem se bavila v Grace s jedním američanem a nějak přišla řeč na to, že bydlím v městě se 7 tisíci obyvateli. A on vyvalil oči, že jeho univerzita má 7 tisíc studentů a Dobrušku si asi představoval jako největší zapadákov na světě :-)
Dneska pro vás nemám žádnou fotku, říkala jsem si, že vám místo fotek spíš popíšu jak se mám. Můžete být víc informovaní :-) A fotky přidám zas příště, budu teď zase více času trávit v NY, když budu soboty jezdit do školy.
Chtěla bych Vám všem moc poděkovat za to, jak na mě myslíte. Častokrát osobně můžu cítit Boží objetí, jak mě Pán Bůh provází a je se mnou každou chvíli. Díky moc za Vaše modlitby. Například jsem měla strach z Vánoc, jak to bude všechno probíhat. A jak to Pán Bůh úžasně vyřešil. Byly to pěkné Vánoce, o to víc se těším na příští Vánoce, až budu zpátky u své rodiny. To si budu hlavně užívat toho, že budeme všichni spolu.
