Kdyby mi někdo řekl, že já pojedu do Ameriky jako au-pair, tak si budu ťukat na čelo. Když by mi někdo řekl, že já budu v New Jersey zrovna v době, kdy tam bude hurikán Sandy, tak si řeknu, že se asi zbláznil... No a je rok 2012, já jsem v New Jersey jako au-pair a jsme 2 dny po hurikánu Sandy...
Rozvodněná řeka Hudson v pondělí dopoledne
V pondělí byli všichni doma - děti i rodiče. Všichni se připravovali na to, co přijde. U nás ani tolik nehrozil vítr, ale spíš voda. Jak jsem už psala, bydlíme blízko řeky. Ale jsme dostatečně daleko od oceánu, takže se nám snad nemělo nic stát. Ale člověk nikdy neví a nikdo si nedokázal představit, co Sandy způsobí a co jí přijde pod cestu.
Já mám pokoj úplně dole, na úrovni garáže, takže kdybychom byli vyplavení, byla bych vyplavená já a garáž. Hostrodiče ale byli stále klidní, tak jsem byla taky klidná. Stále jsme ale sledovali televizi, jak to vypadá jinde a jaké jsou předpovědi. Jinak tu pořád foukal vítr a občas pršelo. Voda už se v řece zvedala. Já jsem vyfotila pár fotek ale hned jsem šla domů. Uvědomila jsem si, že kdyby se mi něco stalo, tak udělám nešťastnými spoustu lidí a raději jsem prchla do bezpečí.
Odpoledne tu začala projíždět policie, tak jsem se šla zeptat, co říkali. Prý doporučují evakuaci. No, tak to jsem se upřímně dost lekla. Až do té doby jsem nevěřila, že je to tak vážné. Tak jsem se ptala hostmam, kam kdyžtak pojedem a ona říkala, že jedině do hotelu. Ale kde máme jistotu, že v hotelu bude bezpečněji? Přeci jen tady jsme chráněni i okolními domy od větru a kdyby voda, můžeme jít do horních pater. Nakonec se rozhodli zůstat a nikam neodjíždět. Já jsem to našim raději ani neříkala, akorát by se ještě víc stresovali. Těm jsem to přiznala až dneska.
Nechtěla jsem ale nic nechat náhodě a tak jsem si sbalila všechny své věci do kufru, zvlášť jsem si připravila batoh pro případ náhlého úprku. Měla jsem tam notebook, foťák, peněženku a dokumenty ohledně mého legálního pobytu v USA si k sobě vzala hostmam. Dala to k jejich dokumentům, abychom to měli všichni společně, kdyby něco...
Moje balení alespoň mělo výhodu, že jsem zjistila, že stále se mi moje věci vejdou do kufru a nepotřebuju kupovat další kufr, až se budu stěhovat domů :-)
Odstěhovala jsem si svůj kufr a batoh do obýváku a čekali jsme, co bude. Zatím nám šel proud i internet, takže "běžný" večer. Okolo osmé hodiny jsme čekali, kdy Sandy dorazí. Doufali jsme, že nedorazí na návštěvu až do domu. Občas to byl tedy tak silný vítr, že jsem čekala, že to rozmlátí okna.V jednu chvíli říkám - hele, něco letí. A hostdad říká - to je kus baráku. Jsem si myslela, že si dělá srandu, ale opravdu tu létaly asi 2 metrové kusy z baráků. V devět hodin nám vypli proud. To se šel hostdad podívat ven a zjistil, že dětské hřiště je z poloviny pod vodou, parkoviště pod vodou (auta byla pryč), první řada baráků už má taky vodu.
My jsme si otevřeli s hostparents bílé víno (já jsem na to řekla, že můžem, že stejně nikam řídit nemůžem, tak že si dát můžem :-) ) a při svíčkách sledovali, co se bude dít dál. Po 10.hodině večer se hostdad šel podívat ven, jak to tam vypadá. Voda začala klesat, což bylo dobré znamení. Já jsem mohla jít do svého pokoje a spát ve své posteli. Věci jsem si tedy raději nechala v obýváku a byla celou noc připravená vyběhnout do vyšších pater, kdybych náhodou "plavala".
Ráno jsem se ale vzbudila v suchu a v bezpečí. Sandy jsme přečkali. Jediný problém byl proud. Teda jak pro koho. Mě to zas tak nevadilo (mě vadilo jen to, že nemůžu dát vědět domů, že jsem v pořádku), já jsem zvyklá z táborů bez vody a bez proudu. To holky z toho byly v šoku. Jedna že si nemůže umýt vlasy a druhá, že jí někdo zhasnul na záchodě a ona nevidí :-)
Odpoledne jsem se šla projít po okolí a zjistit, co se kde stalo. Všechno to jsou ale "jen" materiální škody, hlavní je, že jsou lidé živí a zdraví. To je to nejdůležitější, všechno ostatní se dá nahradit. Takže u vyvrženého stromu je hlavní, že nikoho nezranil. U elektrických drátů je nejdůležitější, že nikomu neublížil.
Večer jsem šla spát asi v 9 hodin (co taky dělat, že?) a ráno jsem se vzbudila již do tepla (začalo fungovat topení). Rychle na internet a rozesílat zprávy, že jsem v pořádku.
Moc vám všem děkuju, kdo jste na nás mysleli na modlitbách. Pán Bůh nás ochránil před hurikánem a my jsme to mohli všichni ve zdraví přežít. Moc děkuju všem, kdo jste mě a našim volali a psali, jak jsem na tom. Moc si toho vážím a moc vám za to děkuju.
Hlavní díky však patří Pánu Bohu, že při nás stál. Jsme jen kousek od Hoboken, kde je situace mnohem horší. Tam jsou téměř všechny domy zaplavené. Tam, kde jsem se ještě před 3 dny procházela, bylo v pondělí plno vody. Škola, do které každou sobotu chodím, byla taky vyplavená. Tam, kde jsem se posledních 5 sobot procházela při cestě ze školy, bylo plno vody a byla situace nejhorší.
A ještě fotka jeřábu, kterou asi většina z vás viděla v televizi, tak já jsem ho viděla kousek od baráku.
Ještě jednou vám všem moc DĚKUJU!!!
