Rok se s rokem sešel a já mám poslední noc v USA. Janka odletěla a právě je někde nad oceánem, já letím zítra odpoledne. A jaké mám pocity? Zvláštní... Přeci jen jsem tu prožila rok svého života, prožila jsem si tu spoustu krásných chvil. A teď to končí... Vracím se domů, těším se na rodinu, na neteřinku (ta vyrostla!), přátelé, ale už teď se mi stýská po "mých" dětech tady. Ale všechno musí jednou skončit. Kufry sbalené, je čas jet domů...
Moc vám všem děkuji za vaše pravidelné i nepravidelné návštěvy tady na blogu, děkuji vám všem, kdo jste se mnou byli v kontaktu, nebo kdo jste na mě mysleli a vzpomínali. Velikánské díky těm, kdo jste se za mě modlili. Bůh byl a je se mnou každou vteřinu a mohla jsem to tady stále prožívat. To největší DÍKY patří právě Jemu. Bez Něho bych sem nikdy nejela... Díky vám všem za podporu, kterou jste mi dávali před odletem i během mého pobytu tady.
Teď mě čeká období hledání práce a jak všichni víme, není to nic jednoduchého. Prosím, myslete na mě i v tomto období. Aby si mě Bůh použil tam kde On chce a našla jsem práci, kde budu moct využít jednak to, co jsem se naučila ve škole, ale abych mohla používat i angličtinu kvůli které jsem sem jela.
Přeji vám krásnou neděli a s většinou z vás brzy naviděnou!
M.
Žádné komentáře:
Okomentovat