Za 9 hodin nastoupím do letadla směrem do New Yorku přes Frankfurt. Jsem ráda, že nás jede víc, že nebudu sama v letadla (myslím tím mezi neznámými lidmi) a bude to víc utíkat.
Jaké jsou pocity pár hodin před odletem? Zvláštní... Už došlo i na slzy. Doteď jsem ještě ani jednou nebrečela, ale když jsem se loučila s bráchou, se švagrovou a s milovanou neteřinkou, tak jsem spustila. Ani nevím proč, rozhodla jsem se, ale nějak to ze mě šlo samo ven. Bude se mi po ní moc stýskat, je to moje zlatíčko. Je naprosto úžasná. Mohla bych se na ní dívat celé hodiny. Očekávám ještě nával slz na letišti a pak už to snad bude za mnou...
Jinak rodinka, ke které jedu je skvělá. Už jsem se s nimi sešla na dovolené. Užili jsme si pár společných hodin. Hostitelská maminka si popovídala s mými rodiči a sestrou. Bylo krásný, když řekla mojí mamince: "Neboj se o ní, já se ti o ní postarám :-)" Doufám, že holky budou se mnou spokojené a že si společně ten rok užijeme.
Mám obavy z angličtiny, jak se dorozumím, ale každý mě uklidňuje, že jsme na tom všichni stejně, tak snad tam nebudu jako jediná stát jako tupec.
Jsem moc ráda za všechny, co mi píšou a volají a loučí se. Je to od nich moc milý. DÍKY VÁM VŠEM.
Děkuju vám všem, kdo na mě myslíte a modlíte se za mě. Bude to náročný rok, ale věřím, že Bůh bude se mnou tak jako byl celý můj život a provázel a provází mě při všem co jsem kdy dělala.
Mějte se krásně, až budu mít čas, ozvu se
Žádné komentáře:
Okomentovat