Život po Sandy

 

A je za mnou další týden. Tento týden byl hodně vyjímečný. Amerikou se prohnala Sandy a Amerika se z toho pomalu vzpamatovává. Já bydlím v oblasti, kde nás téměř nepostihla. Proud jsme měli už po 2 dnech, takže jsme dopadli opravdu dobře.

 

Spousta lidí je stále bez proudu. Ještě pořád jsou doma bez teplé vody, bez topení... Fakt jsem šťastná za to teplo, co doma máme! Až když je člověk bez elektřiny a bez internetu, tak si člověk uvědomí, jak je na ni zvyklý. Supermarkety už jsou opět naplněné ovocem, zeleninou, masem... Některé supermarkety byly delší dobu zavřené. Buď byly také vyplavené, nebo neměly elektřinu.

 

Naše oblast dopadla opravdu skvěle. Nic se nám nestalo a žádné škody bouře také nezpůsobila. Hoboken dopadl mnohem hůře. Tam prý vodu měli až do čtvrtka. Nejvzdálenější část Hoboken od řeky měla 1,5 metru vody. Některé části jsou pořád ještě bez elektřiny, teplé vody. Musí to být hodně náročné. Pořádají se tady v okolí sbírky na Hoboken. Lidi nakupují jídlo, dětské pleny, hygienické potřeby a další věci pro lidi v Hoboken.

 

Uznávám, že jsem byla až naštvaná ve čtvrtek, když okolo baráku chodili pracovníci a uklízeli listí. V Hoboken na tom byli tak špatně a my bychom tady nemohli mít trochu listí? Nepočkalo by to? Mě to strašně táhlo do Hoboken jít pomáhat, ale musela jsem pracovat. Jsem tu zaměstnaná a nemůžu říct - tak já jdu pomáhat a dejte mi volno. Bylo potřeba, abych byla doma a pracovala.

 

Tady pro představu fotka silnice, po které každý den vozím holky do školy

 

Holky měly celý týden volno. Ve škole nešel proud, takže byly doma. Ani zítra ještě nejdou. Hostmam byla také celý týden doma, kvůli benzínu. Neměla ho dostatek na dojíždění do práce. Toho je tu teď opravdu nedostatek. Stojí se fronty na benzín, i několikahodinové. Dnes byl benzín dokonce na příděl! Mohli si jet natankovat pouze lidi s určitými SPZkami. Jinak v týdnu byly benzínky otevřené pouze pro policii, záchranku a novináře.

 

Já jsem v sobotu dopoledne neměla školu. Nachází se totiž dole na Manhattnu, tudíž byla vyplavená a bez proudu. Odpoledne jsem se vyrazila podívat do Walmartu (supermarket), cesta tam trvala hodinu pěšky a další hodinu zpátky. Tak jsem se krásně prošla. Večer jsme měli návštěvu. A to z daleké země! Až z Čech! :-) Přijela návštěva za hostdad. Tak jsme měli společně večeři a všichni jsme si povídali v češtině. Starší holka žárlila, protože nám nerozumněla :-) Je to dobře, že si to prožila. Alespoň ví, jaké to je, když jí občas nerozumím a ona se na mě zlobí...

Tati - takhle tu vypadají autodílny

 

V neděli se nám měnil čas (proč to není na celém světě stejné a měnil se nám čas až týden po Evropě???). A odpoledne jsem vyrazila ven. Krásně tu svítilo sluníčko. Ale já vůbec nevěděla, kam mám jít. Nakonec jsem vyrazila nahoru na kopec do West New York. Asi 3 hodinky jsem se procházela a pak jsem se brzy vrátila domů.

Fronta na benzín... A na silnici byla další fronta aut

 

A je přede mnou další pracovní týden. Uvidíme, jaký bude další týden. Doufám, že už konečně se sejdeme s Janou (další aupair z Hoboken). Už je to nějaké dlouhé tu být sama. Poslední 2 týdny nám to s Janou moc nevycházelo se pořádně sejít a dnes jsem nebyla ani v Grace, protože jsou také vyplavení a nejezdí Light Rail, tak jsem se tam neměla ani jak dostat.

 

Mějte se všichni moc krásně, děkuji vám za návštěvu a jak budu mít další zážitky, tak budu blog aktualizovat :-)

Další nezapomenutelný zážitek

Kdyby mi někdo řekl, že já pojedu do Ameriky jako au-pair, tak si budu ťukat na čelo. Když by mi někdo řekl, že já budu v New Jersey zrovna v době, kdy tam bude hurikán Sandy, tak si řeknu, že se asi zbláznil... No a je rok 2012, já jsem v New Jersey jako au-pair a jsme 2 dny po hurikánu Sandy...

 

Rozvodněná řeka Hudson v pondělí dopoledne

 

V pondělí byli všichni doma - děti i rodiče. Všichni se připravovali na to, co přijde. U nás ani tolik nehrozil vítr, ale spíš voda. Jak jsem už psala, bydlíme blízko řeky. Ale jsme dostatečně daleko od oceánu, takže se nám snad nemělo nic stát. Ale člověk nikdy neví a nikdo si nedokázal představit, co Sandy způsobí a co jí přijde pod cestu.

 

Já mám pokoj úplně dole, na úrovni garáže, takže kdybychom byli vyplavení, byla bych vyplavená já a garáž. Hostrodiče ale byli stále klidní, tak jsem byla taky klidná. Stále jsme ale sledovali televizi, jak to vypadá jinde a jaké jsou předpovědi. Jinak tu pořád foukal vítr a občas pršelo. Voda už se v řece zvedala. Já jsem vyfotila pár fotek ale hned jsem šla domů. Uvědomila jsem si, že kdyby se mi něco stalo, tak udělám nešťastnými spoustu lidí a raději jsem prchla do bezpečí.

 

 

Odpoledne tu začala projíždět policie, tak jsem se šla zeptat, co říkali. Prý doporučují evakuaci. No, tak to jsem se upřímně dost lekla. Až do té doby jsem nevěřila, že je to tak vážné. Tak jsem se ptala hostmam, kam kdyžtak pojedem a ona říkala, že jedině do hotelu. Ale kde máme jistotu, že v hotelu bude bezpečněji? Přeci jen tady jsme chráněni i okolními domy od větru a kdyby voda, můžeme jít do horních pater. Nakonec se rozhodli zůstat a nikam neodjíždět. Já jsem to našim raději ani neříkala, akorát by se ještě víc stresovali. Těm jsem to přiznala až dneska.

 

Nechtěla jsem ale nic nechat náhodě a tak jsem si sbalila všechny své věci do kufru, zvlášť jsem si připravila batoh pro případ náhlého úprku. Měla jsem tam notebook, foťák, peněženku a dokumenty ohledně mého legálního pobytu v USA si k sobě vzala hostmam. Dala to k jejich dokumentům, abychom to měli všichni společně, kdyby něco...

 

Moje balení alespoň mělo výhodu, že jsem zjistila, že stále se mi moje věci vejdou do kufru a nepotřebuju kupovat další kufr, až se budu stěhovat domů :-)

 

Odstěhovala jsem si svůj kufr a batoh do obýváku a čekali jsme, co bude. Zatím nám šel proud i internet, takže "běžný" večer. Okolo osmé hodiny jsme čekali, kdy Sandy dorazí. Doufali jsme, že nedorazí na návštěvu až do domu. Občas to byl tedy tak silný vítr, že jsem čekala, že to rozmlátí okna.V jednu chvíli říkám - hele, něco letí. A hostdad říká - to je kus baráku. Jsem si myslela, že si dělá srandu, ale opravdu tu létaly asi 2 metrové kusy z baráků. V devět hodin nám vypli proud. To se šel hostdad podívat ven a zjistil, že dětské hřiště je z poloviny pod vodou, parkoviště pod vodou (auta byla pryč), první řada baráků už má taky vodu.

 

 

My jsme si otevřeli s hostparents bílé víno (já jsem na to řekla, že můžem, že stejně nikam řídit nemůžem, tak že si dát můžem :-) ) a při svíčkách sledovali, co se bude dít dál. Po 10.hodině večer se hostdad šel podívat ven, jak to tam vypadá. Voda začala klesat, což bylo dobré znamení. Já jsem mohla jít do svého pokoje a spát ve své posteli. Věci jsem si tedy raději nechala v obýváku a byla celou noc připravená vyběhnout do vyšších pater, kdybych náhodou "plavala".

 

 

Ráno jsem se ale vzbudila v suchu a v bezpečí. Sandy jsme přečkali. Jediný problém byl proud. Teda jak pro koho. Mě to zas tak nevadilo (mě vadilo jen to, že nemůžu dát vědět domů, že jsem v pořádku), já jsem zvyklá z táborů bez vody a bez proudu. To holky z toho byly v šoku. Jedna že si nemůže umýt vlasy a druhá, že jí někdo zhasnul na záchodě a ona nevidí :-)

 

Odpoledne jsem se šla projít po okolí a zjistit, co se kde stalo. Všechno to jsou ale "jen" materiální škody, hlavní je, že jsou lidé živí a zdraví. To je to nejdůležitější, všechno ostatní se dá nahradit. Takže u vyvrženého stromu je hlavní, že nikoho nezranil. U elektrických drátů je nejdůležitější, že nikomu neublížil.

 

 

Večer jsem šla spát asi v 9 hodin (co taky dělat, že?) a ráno jsem se vzbudila již do tepla (začalo fungovat topení). Rychle na internet a rozesílat zprávy, že jsem v pořádku.

 

 

Moc vám všem děkuju, kdo jste na nás mysleli na modlitbách. Pán Bůh nás ochránil před hurikánem a my jsme to mohli všichni ve zdraví přežít. Moc děkuju všem, kdo jste mě a našim volali a psali, jak jsem na tom. Moc si toho vážím a moc vám za to děkuju.

 

 

Hlavní díky však patří Pánu Bohu, že při nás stál. Jsme jen kousek od Hoboken, kde je situace mnohem horší. Tam jsou téměř všechny domy zaplavené. Tam, kde jsem se ještě před 3 dny procházela, bylo v pondělí plno vody. Škola, do které každou sobotu chodím, byla taky vyplavená. Tam, kde jsem se posledních 5 sobot procházela při cestě ze školy, bylo plno vody a byla situace nejhorší.

 

A ještě fotka jeřábu, kterou asi většina z vás viděla v televizi, tak já jsem ho viděla kousek od baráku.

 

Ještě jednou vám všem moc DĚKUJU!!!

Jsem v pořádku!!!

Tak tento víkend jsem moc nefotila. Počasí na fotky moc nepřálo a byla jsem také na místech, která už mám vyfocená. Včera dopoledne jsem byla ve škole, pak jsem vyrazila do Brooklynu vyměnit mikču pro neteř a sobě jsem pořídila tričko. Konečně se mi podařil úlovek, o kterém lidi tolik básní - tričko za 4,97 dolaru. A to jeho cena před slevou byla si 23 dolarů.

 

Včera jsem se zašla podívat do jednoho kostela na Manhattnu

Pak jsem vyrazila vybírat dárek pro švagrovou - látky :-) Obchod jsem našla a ty látky... To bylo něco... Takových nádherných látek, měla jsem problém vybrat, která je nejkrásnější :-)

 

Fotka, jak se připravují obchody na příchod hurikánu v Hoboken

V neděli dopoledne jsem hlídala a pak jsem vyrazila do Grace. Bylo to tam fajn. Pak jsem asi 2,5 hodiny čekala na Janu, která byla na nějakých prohlídkách domů. Mezitím jsem si procházela Hoboken. Od lidí už jsem začala poslouchat zprávy o příchodu nějaké mega bouře. Některé obchody měly zavřeno, z obavy příchodu hurikánu. Spousta obchodů mělo zabarikádovaná okna. Tak už jsem začala být trošičku nervózní... Zašla jsem do Starbucks, že tam počkám na Janu. Připojila jsem na net a na všech českých zpravodajských stránkách jsem našla zprávy o hurikánu, který bude nějaký velikánský a co se bude dít. Asi hoďku jsem pobyla s Janou, ale byla jsem celou dobu nervózní, protože už teď nejezdí doprava.

 

A takhle to vypadalo u nás asi o půl sedmé večerní New Yorského času :-)

 

 

Ale domů jsem dorazila v pořádku, Light rail jela přesně na čas. Doma mě hostmam uklidnila, že jsme dalších 5 km od oceánu a že tady se nic nestane. Takže se nemusíte bát :-)

Těšení, ale také obavy

Tak i do Ameriky už dorazil podzim a probíhá tu v plném proudu. Déšť střídá sluníčko, zima ještě střídá teplo. Když přichází podzim, znamená to, že se pomalu blíží také Vánoce. Už za 2 měsíce bude Štědrý den.

 

Pro mě začíná období, kdy nakupuju dárky pro své nejbližší. Mám ráda tohle období. Nekupuju nic pro sebe, ale pro ostatní a z toho mám vždy velkou radost. Už jsem koupila dáreček pro svou neteř, švagrovou, sestřičku i maminku :-) Tak snad jim udělám radost. Mám ráda nakupování a vymýšlení, čím udělat svým blízkým radost. Vždycky si dávám záležet na tom, čím své milé obdaruji. Letos jim chci poděkovat, jak mě na dálku podporují, když se potřebuju vybrečet nebo vypovídat ze svých starostí tady.

 

Teď se hlavně těším na to, že za mnou přiletí Janka. Už za 30 dní :-) Moc se těším, že jí ukážu New York a další zajímavá místa naživo a ne jen na fotkách. Jsem za to moc ráda, že za mnou přiletí. Až odletí, tak už to bude pouze 2 týdny do Vánoc. Uznávám, že se letošních Vánoc děsím. Představovala jsem si to jednodušší, ale pravděpodobně to bude nejnáročnější část mého pobytu tady. Hlavně na psychiku. Přeci jen to budou první Vánoce bez rodiny a budu v cizí zemi, sama. Ale říkám si, že to zvládli jiní, tak to snad zvládnu taky :-)

 

Mějte se moc krásně, děkuji za návštěvu a o víkendu snad přidám další fotečky ze svých výletů.

 

M.